Život se dá užívat i s handicapem

Nemůžeš? PŘIDEJ - Emil Zátopek

3. Spartan Race 2014 – Bořetice Super

Seriál závodů Spartan Race se přiblížil do finiše. Poslední plánovaný závod byl v Bořeticích. Po Sprint v Liberci, Beastu na Klínovci, přišel na řadu Super. Příprava byla hektická, nevěděl, jestli budu závodit, protože Richard měl problémy s ramenem, ale do Bořetic jedeme a uvidíme na místě. V pátek večer jsem ulehl už v 20:30, nařízený budík na 3:30. Smrtelný čas, ale když se na něco těšíte je Vám to jedno. Sraz je prostě daný 4:30 u fitka. Plánovaný příjezd v 8:00. D1 není dálnicí ale silnicí. Jedeme pomalu prostě se to nedá rychleji. Cestou spím jak jinak. Jsme na místě. Vypadá to tu hezky. Převlíkám se, jdu si vyřešit startovní papíry, potkávám známe tváře. Všude panuje výborná nálada. Je to poslední závod v ČR a každý se těší. Každý nás sleduje, už to ani nevnímám, pár fotek, přání hodně štěstí, startujeme.

Richard mě nese a hned vidíme první překážku, pneumatiky, velí, že to přejde se mnou, protože v dáli už vidí balíky slámy. Tam slezu a půjdu. Taktiku máme stejnou jako na Klínovci. Přelezeme balíky slámy a blížíme se k potoku. Na ten nás organizátor upozornil má asi 500 metrů. No potok to rozhodně není. Nazval bych to stokou, ve které chybí už jen mrtvé krysy. Strašnej smrad a voda černé barvy, bahno a protiproud. Zdoláváme ho hodinu. Ke konci už mi drkají zuby, mrznu. Je zde i most odkud jsou spuštěny pneumatiky. Když vylezeme jsem jak Robocop. Vydávám se po svých, abych se trošku zahřál. Překážka přelez, podlez, proskoč. Přelézám, ale vůbec jsem se nemohl dostat nahoru. Následuje zase přesun další překážka. 3x klouzající kopeček vždy s dírou a vodou. Opět pěkně studenou. Přesun, blížíme se k ručkování, musíme překonat na druhou stranu opět stoku, naštěstí se jen přebrodíme. Po ručkování je na řadě vytahování pytlů, přesuny lesem nahoru dolů jak jinak. Další je venčení psíků neboli kovadlina na řetízků a pěkně po trati odtáhnout. Další klasika překonání sítě, po seběhnutí z kopce. Když jsme nahoře vidíme v dáli překážku kůly. No jo, ale teď jdeme dolů takže je nám jasné, že zase půjdeme nahoru. Jdeme nahoru, čeká nás asi 10 metrů ostnatého drátu. Docela byl vysoko. Přichází balance. Na Klínovci v pohodě. Tady vůbec. Klouže a já si potupně dávám dalších 30 kliků. Richard si dělá srandu, že mě tu za to nechá. Za chvíli zeď v lese. Mírně dolů a kůly. Na kůlech si dám 30 odpočinu a jdu. V dáli vidím mírnou cestu do kopce. Než vyrazím dobrovolník mi říká, že už to půjde jen z kopce. Nikdy nevěř dobrovolníkům:) z kopce to šlo, ale taky to šlo zase do kopce a zase z kopce. Když se chystáme z jednoho kopce dolů po betonové cestě vidím další zkázu. V dáli vidím kopec, co kopec horu a na něm spousty černých teček. No to snad ne. Jdeme dolů no jdeme já se šourám opět se projevila zatuhlost těla. Navíc končí beton začíná tráva a ta mi klouže. Dole čeká pytel a trasa, Richard nese 2x i za mě já jdu dál. A stěna s úchyty a hlavně velká krize. 30 kliků dělám asi 5 minut klečím, točí se mi hlava. Richard se ptá jestli končíme. Vůbec tohle dodělám. Byla to krize při představě toho blátivého výstupu, jdu a kloužu, ale zkouším techniku ne skoku, ale střídavého posouvání nohou. Ideální. Jsem rád, že jsem trénoval i výpady. Po čtvrtině kopce mě Richard nese zkusíme to. Daří se. Máme za sebou 3/4 kopce a já zase jdu. Cíl musí být blízko, nahoře je šplh a taky už spousta lidí. Jdu kousek projdu křovím. Vinice cesta dolů. Potkávám bojovníka již s plackou na krku. Běží nahoru a křičí už jen kilometr už jen kilometr. Richard mě doběhl, přichází Ačko, docela těžké, dávám si 30. Opět vinicí dolů. Richard se rozhodl, že mě ponese ještě kus až k oštěpu. Vbíháme do areálu k oštěpu. Kolem bariér je již spousta lidí, kteří nám neskutečně fandí. Beru oštěp, trefil jsem slámu, ale oštěp se nezapíchl takže 30 :) Z lidí jsem dostal neskutečnou energii a celou 30 dělám najednou. Neskutečné a ještě se u toho dokážu zasmát. Richard totiž oštěp trefil a jak měl radost tak já najednou nevím kolik mám kliků, ale je tu dobrovolnice, která mi to s úsměvem počítá. Beru hole a vydávám se k cíli. Ještě ostnatý drát a plazení. Byl dobře daný vedle něj jsou stolky a stánek, opět fandící lidé. Takže žádné zdržování hurá pod drát, plazím se, válím sudy, plazím se. Mám ho za sebou. Richard mi hází berle. Chytám je jak profík. Do cíle to máme 30 metrů. Ještě oheň vybral jsem místo, kouř mě dusí, ale měním, přijde mi moc vysoko jdu ze strany. S Richardem skáčeme skoro současně. Hop hop cíl. Jsme v cíli. 6 hodin 18 minut 270 kliků. Modrá medaile na krku a radost.

První sezona Spartan Race. Sprint, Super pokořen Beast 16 kilometrů z 22,5. Půl roku dřiny, která ale stála za to. Poznal jsem v cíli.

Příští rok Arooo.

Život se dá užívat i s handicapem © 2015 Frontier Theme