Život se dá užívat i s handicapem

Nemůžeš? PŘIDEJ - Emil Zátopek

5. Spartan Race 2015 – Jasná Slovensko Sprint ( 1. zimní SR na světě)

Leden – lyžovačky na horách, klid po Vánocích, a do toho Spartan Race

Ano. První Zimní Spartan Race na světě. Místo Jasná – Nízké Tatry – Slovensko.

Tento závod se nesl v duchu Sprintu, nicméně zařadl bych ho do náročnosti v podobě Beastu. 7 km dlouhá trať plná ledu a sněhu. Kdo dorazil a říkal si sníh pohoda okamžitě změnil názor po pár metrech. Jasná nás přivítala v 8 ráno. Veselá cesta autobusem našeho treninkového týmu se proměnila v menší párty hned na začátku. O půlnoci sraz, o 15 minut odjezd. Ještě se ani nevyjelo a Matěj počítal  první prázdnou lahev. Tohle značí opět jednu velkou super akci. Náš tým si počtem účástníků řekl o VIP zázemí v podobě zvláštního stanu a o pozici BIGGEST TEAM. Prostředí nádherné. Pálac z ledu v cíli překrásný. Spousta přátel a duch pohody. Start máme v plánu až v 10:45 dost času se rozhlídnout, udělat pár fotek, prohodit pár vět. Po příjezdu jsem se hned převlékl do startovního, nechtěl jsem riskovat chlad. S batohem a s kulichem, který byl týmový, jsem vydal jak účastník školního zájezdu. Přišel start. Opět se uzavřel koridor a nebyla cesta zpět. Hurá za dobrodružstvím. Rovinka udupaný sníh, šlo se v pohodě. Šup do koryta potoku (bez vody), poskakovat po kamenech. První tunel a v něm led.Odpovědět redaktorce televize Markíza na dotaz a pokračovat. Ani nevím jak ale najednou vedle nás byla kamera a ona.  Další tunel na konci s velkou kaluží a zásek na 20 minut. Po poradě s Ríšou zvolena určitá taktika a šlo se dál. Přelezem/podlezem si trubky a klasická překážka Proskočíme oknem, podlezeme a přelezeme a jde se dál. Šup do lesa, pozor klouže to a první výstup. Bořím se, tempo nulové, kašlu na to jdu po 4. Vylezl jsem to. Ruce mám asi fakt silné, když jsem se vytahoval a přitahoval nohy k břichu. Trénink břicha se vyplatil. A šup další výstup. Úzká vyšlapaná cesta. Chvilku o berlích opět to nejde takže na 4. Richard je motor výpravy hecuje co to jde. Uprostřed je Memory test. Podle koncovky čísla si zapamatujte jměno a 4 čísla. Opravdu to nebyla Výletní tabule s informací o místě. Pokračujeme ve výšlapu. Jak jinak po 4. Tohle je opravdu záhul. Jsme nahoře na sjezdovce. Richard mě bere na boby. Vidíme zeď. Pak dále po sjezdovce nahoru. Pytle -vtipně vezmete pytel na druhý si sednete, sjedete kus dolů a přinesete zase nahoru. Richard jde 2x já jdu. Propadám se, takže kus jdu, kus lezu. Zase jedu na bobech a čeká nás ostatný drát. Pohled lyžařů kteří kolem nás projíždějí je jasný. Jste normální? Lezu pod drátem po chvilce sundám batoh, překáží mi. Dobrovolník mi ho vezme. Pokračujeme – po chvilce nás čeká ručkování. Takže 30. Hned za rohem je Memory Test dokončení – k němu lezu po 4. Podporován dobrovolníky. Řeknu kod a pokračujeme. Vylezeme kousek do lesa. Na boby a jedeme. Opět drát. V pohodě naháníme čas. Zastaví nás jen překonání potoka, ale jsou tam kameny velké a v pohodě. Vyběhneme z lesa, vylezeme kus do kopce a KONČÍME. Vidíme velký výstup, který polezu po 4 nejméně hodinu a na to není čas. Richard tedy běží dál a na vrcholu mi pošle skútr, aby mě stáhl. Já polezu nahoru dokud nepotkám odvoz. Richard mi jen řekne drž se. Jsem uprostřed kopce, plného sněhu, nikde ani živáček. V batohu mám jídlo, pití, baterku, píšťalku, asi bych přežil :) . Lezu dál je to zvláštní pocit. Dolezl jsem do zatáčky, mezitím kolem projelo pár snowboardů. Lyžař, saně – horská služba je tu. Vidím jeho – vidí mě. Přijede. Ptá se jestli jsem v pořádku, jestli mám zranění. Jsem v pořádku, zranění nemám. Jeho kolega ohlásí, že jsou u mě. Rozbalí saně, mám na výběr vleže či vsedě. Je to poprvé a snad naposled, kdy mám takovou možnost. Volím vleže. Upotán a zabalen, termofolii nepotřebuji, jedeme dolů. To byl ale sešup. Drandíme to fakt rychle. Brzda funguje dobře, mají to kluci opravdu zmáknuté. Vzadu to jistí druhý s lanem a hezky vše vyrovnává. Je mi jedno že mi padá sníh do obličeje a vidím jen šedé nebe. Jsem dole, ale nemám berle, ty vynesl Richard. Kluci mě přenesou na skútr, který mě dopraví od startu do našeho stanu. O berle se postarla Majda z organizátorů a po chvilce hledání je mám zase u sebe. Začínáme balit, uděláme pár fotek a vydáme se na autobus. Cesta se promění opět na párty. Bylo to náročné, ale překrásné.

Musím ocenit bezpečnost celého závodu. Na startu nám bylo oznámeno, pokud neprojdete kontrolním bodem, začnou nás hledat. Když jsem lezl do saní horské služby tak mi bylo řečeno, že o mě vědí, že jsem byl sledován dalekohledem a že chybělo asi 15 minut do jejich výjezdu, že akorát přišel Richard k nim.

Závěrem: Už se těším do Liberec, budu na místě, kde vše začalo a kde to jistě neskončí.

Život se dá užívat i s handicapem © 2015 Frontier Theme