Život se dá užívat i s handicapem

Nemůžeš? PŘIDEJ - Emil Zátopek

4. Spartan Race 2014 – Hungaroring Maďarsko Sprint

Jak už to tak bývá, když Vás něco chytne a baví tak je těžké říci dost.

Závod v Bořeticích měl být tento rok poslední, ovšem to by ten náš Spartan klan nesměl být takový jaký je. Hned po Bořeticích se začal řešit Sprint v Maďarsku pojedeme, nepojedeme. Nejdřív to vypadalo, že ne, ale pak se nám to rozleželo v hlavách. Když bude dostatečný počet lidí tak se pojede. Dostatečný počet lidí se našel jelo nás závodit 9.

Je pátek večer, kufr je zabalen, na cestu jsem připraven, sraz je naplánován na 2:00 jak jinak než od fitka. Strašně moc se těším, závod si chci užít. Je to pro mě něco neskutečného. V hlavě mám celé to období od června. Ten plán, že jednou bych chtěl závodit mimo ČR. Najednou je to skutečnost. U fitka jsem v 1:50, už tu jsou skoro všichni kromě nejdůležitější postavy výpravy, řidiče Richarda. Začíná nám být dost zima není zrovna teplo a Richard doráží o 20 minut později. Naložíme, vyrážíme v 2:45. O 45 minut později oproti plánu. No a co vlastně, žádný stres to dáváme. Cesta je jak jinak než veselá. Jedno je jasné tohle je výlet plný zábavy. Jídla, energie, dobré nálady a odhodlání máme dost. Kilometry plynou v autě snažím chvilku i spát daří se to střídavě. Prospím průjezd Slovenskem. V Budapešti se lehce zamotáme, přepadneme čerpací stanici, protože se nám všem chce strašně na záchod, smějeme se, hecujeme se, děláme si legrácky. Hungaroring nás v 9 ráno vítá. Jsme na místě. Jako vždy registrace, mrknout co tu je zajímavého, převlíknout, protáhnout, startujeme v 10:00. Přesouváme se na plácek ke startu a hledáme vhodné místo pro nasednutí na postroj, žádné nenacházíme. Volíme jednoduchou cestu využítí lavičky u občerstvení. 5 minut před startem sedím na postroji, který je opřený na lavičce a Richard ho přidržuje. Dorazí Terka a Peter popřát nám štěstí, svůj závod mají již za sebou. Je to prý v pohodě, ale Peter klepe kosu :) . Přijde i překvapení Šárka a Kačka jsou na místě. Půjdou s námi a budou fotit. Úžasné, původně to vypadalo, že nedorazí. Jdeme na start, vyrážíme. Maďaři nás malinko nechápou, je to pro ně něco neskutečného. Pneumatiky jako obvykle a sláma, standartní postup na slámě lezu z postroje, přelezu balíky a běžím. Ženou mě lidi a i organizátoři. Vběhnu na asfalt, kde se jezdí F1. Další překážka je zábrana z pneu. Dostáváme se na místo motokár. Vidíme schody, kde zase lezu na postroj. Před námi je velký travnatý plac. Čeká nás překážka klasika, přelez, podlez, proskoč. Kačka si stěžuje máme vysoké tempo :)  na place jsou další překážky ke kterým se vrátíme na konci. Vběhneme do lesa. Cesty jsou blátivé, nicméně to bláto neklouže. Máme dobré tempo. Probíháme les, čeká nás ručkování. 30 kliků jak jinak. Opět les. Pytle. Richard nese 2. Já pokračuji. Utíkám mu. První voda. Takové menší špinavé jezírko uprostřed lesa. Blátivé jak jinak. Vodu mám pod kolena, ale záhadně se nebořím a celé to proskáču rychle, menší kopeček, pár prudkých, krátkých slezení. Richard furt nikde. Wow tempo držím dobré. Richard mě konečně dohání, už jsem měl strach, kde je. Nasedám těsně před jedním větším kopcem. Těsně pod vrcholem lezu po 4 nahoru. Oblíbená stěna. 30 kliků. Dobrovolník mi je hezky spočítá a odpočítá posledních 10. Přelezeme rampu na auta a čeká nás „bazének“. Jedná se o betonou jámu dlohou 10-15 metrů plnou vody. Všichni ji mají po pás jen já po krk. Ledová odhad 2 stupně. Richard si dělá srandu, že se furt musím někde rochnit. :)  Kousek cesty klouzajícího bláta. Kloužu, házím telemarky za které by se nemusel stydět, žádný skokan na lyžích. Jednou to teda nevyberu a jsem na zemi. Směju se a zvednu se a jdu dál. Bylo totiž potom co mi Richard řekl, že to krásně vyrovnávám a já mu odpověděl v pohodě to umím a už se válel. Opět cesta lesem, opět mě Richard chvilku nese, opět je tu prudší kopec. Na konci slezu, je tu příkop a výstup pár metrů. A jsem zpět na plácku. Z písku tu jsouu udělány kopečky a není tu voda. Lezu na ně o berlích i když Richard říká, že lepší bude po 4, ale já se nebořím, ten písek je pevný. Trošku si pomůžu rukama a vtipně si s Richardem zamotáme berle a jeho hůlky do sebe. V předchozím kopci nás doběhla Lucka a našim cílem bylo ji dohnat. Po písku je tu Áčko. Lucka angličákuje. Rovnou klikuju. Lucka je kousek před námi. Richard je za mnou. Šplh. Lucka začíná angličákovat, já klikovat. Richard leze. Lucka angličákuje, já mám doklikováno a Richard? Nevím já prostě běžím, on mě dožene :)  Lucka mě zase předběhla :)  plazení pod drátem Richard někde za mnou. Lezu, berle v ruce. Lucka mi utíká :)  Prolezl jsem to, vidím, že Richard začíná lézt. S postrojem v ruce to nemá jednoduché, ale kouše se. Nečekám na něj a běžím, byla by to ztráta času, protože vím, že mě dožene. Opět se vracíme na asfalt. Richard mě dohání u balancu, odhadem 200 metrů od drátu. Balanc je u garáží. Dávám si velký pozor, abych neuklouzl a potupně nedělal 30. Nasedám na postroj, komplikovaně – lezu na plot sedím bokem, Richard postroj nakloní a já se srovnám. Tohle začínáme mít fakt vychytané. Přes most nad okruhem a z kopce dolů valíme do cíle. Kladka a pytle. Zasednu zatáhnu. Pytel mě trošku stáhne. Zapřu se a pytel vytáhnu. Když ho pomalu začínám pouštět dolů vedle Ríša se mě ptát jak jsem na tom. No jak-  já pouštím dolů a jdu. Super. Musíme podlézt můstek po kterém lidí chodí ke startu. Tam zjišťuji vtipně, že jsem si nevzal chrániče na předloktí :)  No co je to kousek a pár kamínků mě přeci nezabije. Vylezu. Koukám Richard zvládá vylézá stejně jako já. Hned je stěna (boulder) rovnou klikuji. 15 kliků 5 vteřin pauza 10 kliků 5 veřin pauza 5 kliků a dál. Během kliků slyším známé hlasy, zase mi lejou energii. K oštěpu jdu nějak vlažně. Mára mě popožene, že tu nejsem na výletě, ale já se snažím uklidnit si dech. Byla to blbost :)  oštěp sem zase nedal. 30 kliků a opět stejně jako předtím. Zvedám se běžím k ohni. Poslední překážka. Otáčím se Richarda nevidím. Zastavím se kus před ohněm. Opřu se o berle. Všichni na mě koukají co dělám, proč stojím. Sundám helmu a podám ji do davu, kde je Michal. Mára mi radí, abych šel blíže k ohni abych se zahřál. Dobrovolník se mě snaží popohnat a nechápe co dělám. Co dělám? Závod nemůžu dokončit bez Richarda, parťáka, trenéra, hecíře. Čekám na něj a už je u oštěpu a přehodil ho. 30 angliků pro něj a tak čekám :)  to čekání mi přijde dlouhé. Nevím kolik, ale myslím si že dobrých 5 minut to je. Oheň beru trošku obloukem, je vysoký, což nevadilo, a trošku širší, než jsem předpokládál. Jsme v cíli.

Čas 1 hodina 51 minut a pár vteřin. Maďarská mise splněna. Trať mi sedla a užil jsem si to skvěle. Stálo to za těch 6 hodin cesty sem a dalších 6 hodin cesty domů.

Cesta domů byla jak jinak než zábavná a  plná jídla. Ty řízky se přeci nevyhodí :)  a ty Lucky minišátečky to byl luxusní závěr této mise a celé letošní sezony.

AROOOO v roce 2015. Vyléčíme všechny zranění, a že jsou. Dáme se dohromady a postavíme se další výzvě.

Život se dá užívat i s handicapem © 2015 Frontier Theme