Když už nemůžeš tak přidej. Tak by se dala nazvat poslední zkušenost a test formy.
Je neděle ráno. Vyzvedávám Peťa a Evču nakládáme handbike a kolo a vyrážíme směr Praha – Střelecký ostrov na Kvadriatlon. Nová zkušenost.
Náhodou se ke mě před časem dostal jeden odkaz na tuto událost a jelikož miluju výzvy tak proč to nezkusit. Startujeme v kategorii Handy – Nehandy
Jedná se o kvadriatlon disciplíny – plavání, handbike, kánoe, střelba z luku. V původní propozici bylo plavaná 400 metrů, handbike 20 km, střelba z luku 10 šípů pro dvojici z toho 6 šest muselo být v určitém poli. Pokud ne tak trestné kolo na kánoi kolem Střeleckého ostrova, kánoe cca 4 km okolo Střeleckého ostrova.
Jsme na místě zjišťujeme, že celá tato sranda je spojená s TriPrague triatlonem megaakcí v Praze. Jsme plni humoru, Evča dospává ranní vstávání. Trošku hledáme informace, ale po chvilce parkujeme kola v depu a míříme na meeting na Střelecký ostrov. Zjišťujeme určité změny. První je střelba, následně se startuje v 10:45 plaváním, vylezeme z vody po schodech a po modrém koberci na mostě do depa pro kola – jedeme 2 kola po trati cca 12 km pak zpět pod most do kánoe 2 okruhy kolem ostrova. Nejdřív tresty za luk, co šíp méně z povinných 6 jedno kolo okolo pilíře mostu. Tyto změny jsou důsledkem TriPrague, přeci jen jsme k závodu přifaření a nemůžeme si o všem rozhodovat. Kvadriatlon je první ročník, takže něco je ok, něco se řeší za pochodu, nicméně vše je v pohodě a super.
Samotný závod začínáme lukem. Taktika jasná musím trefit aspoň jednou. Nikdy jsem z toho nestřílel, ale cíl plním. Evča dokumentuje vše potřebné a jako servismanka týmu nás udržuje v pohodě. Plníme cíl a taktiku = o prsa korejské ženy, ale žádné trestné kolo na kánoi. Máme chvilku volna a tak začínáme sledovat jak plavou na TriPrague a pomalu nám dochází, že v té vodě budeme za chvíli taky. Blíží se start plavání, jdeme ke startu a už víme, že humor je pryč. Voda má 18,3 stupně a dle závodníků před námi asi žádný med. Lezu do vody zatím jen po pás – hmmm studený, ale vzpomenu si na Spartan race na Klínovci a horský potok, nebo Liberec a rybník a nějak už mi je zase teplo. Nebe je zatažené a žádné slunce ale co. Plavu si k bojce, kde už se čeká na start. Dostáváme info, že start bude za 2 minuty, což vyvolalo trošku nevole 🙂 Někomu je zima a někdo je nervózní. Start! Plavu chvilku na břiše, chvilku na zádech. Moje rychlost? I želva je rychlejší. Plavání na rychlost mi nejde. Je to nejtěžších 400 metrů v životě. Jo přesně hláška z RedBullu skokanského můstku, který den předtím, běželo pár přátel. Plavu, tempo je strašné, ale říkám si testuješ formu nejen fyzickou, ale i psychickou. Pod mostem Legií, mi přijde, že protiproud je silnější. No co 300 metrů proti proudu a 100 metrů po proudu. Blíží se cíl plavání, máme tedy strašnou ztrátu. Lezeme z vody na posledním devátém místě v naší kategorii. Nohy, ruce zatuhlé, pletu s nimi doprava, doleva. Zahazuji boty do vody a hurá směrem na schody na most a do depa. K depu se blížíme a moderátor nás představuje v depu ještě pár otázek na které jen kývám ano ne. Takhle rychle jsem nebyl obutej snad nikdy. Hurá na handbike a jedeme. Cítím stále zatuhlé ruce. Peťo má zatuhlé nohy. Pereme se s asfaltem. Po trati kolem nás sviští závodníci s TriPrague (čekalo je 90 km) a i oni nás povzbuzují stejně jako dobrovolníci či diváci okolo. První kolo, druhé kolo, do depa vjíždím docela rychle až na videu od Evičky vidím, že Peťo za mnou musel s tím kolem docela běžet. Vypadnout z handbiku a po známe trase zase pod most na lodičku :). Kánoe – jde nám. Občas se ukáže malá nesehranost, ale vcelku rychle to odjedeme a míříme ke konci. Po schodech a mostě do cíle. Máme to za sebou. Končíme na 6. místě. Sedneme si, dáme RedBulla, vodu, banán, chvilku koukáme. Kouknu na telefon a je 12:45. Když si vezmu, že už nějakou dobu sedíme a přemýšlíme co teď tak čas, který nehraje vůbec roli se mi líbí. Po tomto občerstvení se vracíme na Střelecký ostrov na zakončení. Dáme pizzu a Birell, chvilku posedíme a jdeme vyzvednout z depa věci. Musím poukázat, že se nám povedlo věci vyndat ještě před oficiálním povolení vstupu do depa, které bylo společné pro nás i triatlon. Nejdřív to nešlo, slečnu se nám nepodařilo ukecat. To bylo těsně po doběhu do cíle. Teď přes pořadatele, který vytáhl handbike a věci a Peťo kolo se to podařilo. Bylo to náročnější, ale depo bylo opravdu skvěle chráněno a slečna ukázala, že je na pravém místě. Neprošla ani myš.
Závěrem: Skvělý den, skvělá akce, nová zkušenost, posílení psychiky, profesionální přístup, kopa srandy a to nejcennější – zkušenost a pokořená výzva.
Tak zase za rok.
Je nám líto, nic nenalezeno.
